Jak zvládat stres? Krok 3: Změna je život!

Pokud raději posloucháte, můžete si článek pustit z audiozáznamu.

V minulém článku Očekávání a domněnky pusť k vodě! jsme se dozvěděli, že naše očekávání a domněnky se vůbec nemusí podobat tomu, jak to druhý vlastně myslí nebo jak se chystá zachovat. Druhého můžeme místo našeho očekávání požádat o pomoc či o radu. Místo domněnek se pak zeptat na jeho názor nebo poprosit o vysvětlení.

Dalším z častých spouštěčů stresových situací bývá strach ze změny. S ním souvisí lpění na věcech, lidech nebo způsobu života, aniž si to často uvědomujeme. Tím vším manipulujeme sami sebe a vzniká nám spousta psychických a někdy i fyzických problémů. Proč vlastně lpíme na věcech, lidech a způsobu života? Proč se bojíme změn?

Lpění na věcech a způsobu života

Často se stává, že věci, na kterých lpíme, vůbec k životu nepotřebujeme a život, který žijeme, nás vyčerpává. Někdy  je těžké si to uvědomit a přijmout. Život na sociálních sítích, reklamy (re = opakující se + klamy), média…. Naše osobní bublina, která nám vytváří domnělou realitu toho, co mít, kde být, co dělat, jak žít. Často se pak v honbě za něčím, “co nutně potřebujeme”, svážeme hypotékou, půjčkami a prací, která nám vydělává na naše dluhy. Jediný dobrý pocit nám pak přináší nakupování “nezbytných” věcí, protože na život nám nezbývá čas. Bojíme se vystoupit z komfortní zóny, která je však domněle vytvořená a představuje pro nás spíše diskomfort. Chodíme na terapie, polykáme prášky, cpeme do sebe cukr v jakékoliv podobě nebo druhou legální návykovou látku – alkohol. Psychicky a často i fyzicky nám není dobře. Přichází k nám nemoci a někdy i nehody, které nás mají zpomalit, zastavit, donutit k zamyšlení. 

Lpění na lidech

Díky našim životním zkušenostem, novým dovednostem a seberozvoji můžeme nakonec zjistit, že lidé v našem okolí nám (v našem osobním či pracovním životě) nerozumí. Místo respektování našich změn a jinakosti přichází nevyžádané rady a pomoc, kritika, výčitky… A z těch, které máme rádi, se stanou “energetičtí upíři”. Stále ale máme strach něco změnit. Někdy se děsíme samoty, někdy nás ve vztahu drží nejrůznější přesvědčení: “známe se přece tak dlouho a tolik jsme toho spolu prožili”, “kolegové na mě spoléhají”,  “firma se mnou počítá”. A raději pak trávíme čas s lidmi, kteří nám víc berou, nežli dávají. Opravu to tak chceme?

Mnohem bolestivější bývá lpění na lidech, kteří nás měli rádi a opustili nás. Naši partneři, děti, rodiče, kamarádi… A nezáleží na tom, jestli nás opustí nebo zemřou. Často nejsme schopni tyto skutečnosti přijmout. Nemá smysl trápit se tím, co bylo nebo co by mohlo být.  Buďme vděční za to, co nám dotyčná osoba do našeho života přinesla a co nás naučila. Odpusťme jí případné křivdy a odpusťme i sobě. Žijme v přítomnosti a dívejme se do budoucnosti. 

Držitel problému

Dříve, než se pustíme do analýzy stresových situací, je dobré si vyjasnit, co znamená držitel problému. Držitel problému je ten, koho se situace opravdu týká. Kdo má v danou chvíli skutečně nesnáze. Není to ten, kdo problém vztáhne na sebe a snaží se do situace zasahovat a vyřešit ji. Často se to děje prostřednictvím nevyžádané pomoci a nevyžádaných rad, které většinou druhému nepomůžou a nic ho nenaučí. V takovém případě totiž přebíráme zodpovědnost za něj i za důsledky a druhý se jen “veze”. Pokud chceme, aby vše skončilo v nejlepším případě “já jsem OK, ty jsi OK”, je potřeba si uvědomit, co je “náš problém”. Za co máme v dané situaci zodpovědnost my, kde začíná problém někoho jiného a jaké z něj plynou důsledky. Pokud budeme vnímat své pocity, potřeby i vlastní zodpovědnost, snáze najdeme optimální řešení stresové situace.

Ivana Prokešová, externí lektorka Attaveny