Jak se učí učitelé, aneb odvážný krok do neznáma

Na začátku roku 2020 jsme se v Attaveně vůbec poprvé pustili do odvážného projektu, který si klade za cíl vzdělávat učitele základních škol. Že to nezní zas tak odvážně? Odvážný je však každý krok do neznáma. Celý tento projekt se našim běžným projektům v mnohém vymyká. Asi nejvýraznější problém, se kterým jsme se museli poprat, bylo porozumění cílové skupině, její motivaci ke vstupu do projektu a překonávání předsudků na obou stranách. U učitelů to zní možná překvapivě, ale vezmeme to pěkně popořádku.

Projekt DigCompEdu pro základní školy si klade za cíl posunout pedagogy dále v používání digitálních technologií v rámci evropského standardu. Například využití těchto technologií ve výuce žáků nebo pro komunikaci s žáky a jejich rodiči. Věděli jste, že žáci mají v osnovách na základní škole například základy robotiky a programování? Ale kdo by měl tyto kompetence žáky učit a na základě čeho? A to není zdaleka jediný problém, se kterým se v rámci digitálních technologií učitelé na základních školách potýkají.

Oslovit základní školu s nabídkou spolupráce na podobném projektu připomíná trochu podomní obchodnictví. Nabídek na nejrůznější projekty dostávají školy mnoho. Některé jsou již zapojené do celé řady dalších projektů a stejně tak mají s realizací projektů různé zkušenosti. Nutno říct, že ne vždy úplně dobré. Projekty na sebe nenavazují, často nezohledňují individuální potřeby jednotlivých škol a ne vždy mají snahu skutečně pomoci. Školy pak dostanou třeba techniku, kterou nepotřebují, neumí používat nebo je pro jejich potřeby nevhodná. Učitelé se musí ve svém volném čase účastnit různých školení, která jsou pro ně vytržená z kontextu a ve finále jim nic nedají. Není divu, že na každý nový projekt, do kterého se jejich škola zapojí, pohlížejí již s nedůvěrou.

No a my jsme přišli do škol přesně s takovou nabídkou. “Vstupte s námi do projektu! Můžete si říct o techniku, kterou pro svou školu potřebujete, a my vás budeme vzdělávat v digitálních technologiích… O prázdninách a celý následující školní rok v době vašeho volna.” Problém může nastat ve chvíli, kdy za celou školu rozhodne vedení a jednotliví učitelé se účastnit chtě nechtě musí.

A aby toho nebylo málo, na jaře nám do přípravy projektu zasáhla pandemie koronaviru. Na krizi by mohli být učitelé díky projektu dokonale připraveni, přišla však příliš brzy.  Nemohli jsme s nimi realizovat osobní schůzky a samotní učitelé byli myšlenkami úplně jinde, realizace projektu nyní nebyla prioritou. Často nám říkali, že přechod na distanční výuku, na kterou nejsou připravení, je pro ně časově a psychicky velice náročný. Na vstřebání nových poznatků nebyl čas ani prostor. Přesto někteří využili naši pomoc dříve, než bylo původně v plánu. A tak jsme už na jaře pořádali pro učitele webináře například na téma, jak uskutečnit hromadnou online schůzku nebo jak natočit, sestříhat a nahrát video na Youtube.

Přes tuto ne zcela ideální výchozí pozici jsme byli odhodláni udělat maximum pro to, aby projekt DigCompEdu byl něco úplně jiného, než na co jsou učitelé v rámci školních projektů zvyklí. Chtěli jsme, aby jim projekt opravdu něco dal.

Věděli jsme, že pro získání důvěry učitelů bude zásadní náš úvodní workshop. Pro nás to byla nová zkušenost, protože jsme zvyklí na jiné cílové skupiny. Drtivá většina našich klientů totiž vstupuje do projektů z vlastní vůle, ví do čeho jdou a mají silnou motivaci na sobě pracovat. O účasti učitelů v projektu rozhodlo vedení školy a nebylo patrné, zda sami učitelé tuší, co je vlastně čeká. V průběhu letních prázdnin od nás e-mailem dostávali různé instrukce a úkoly, které plnili více či méně ochotně. A my jsme do poslední chvíle počítali i s variantou, že na workshopy možná nepřijedou v dostatečném množství. Nakonec přijeli všichni.

V přípravném týdnu v srpnu jsme realizovali dva dvoudenní workshopy pro celkem 58 učitelů z pěti různých základních škol. Workshopy rozhodně nebyly pro učitele odpočinkové. Informací jsme na ně nahrnuli skutečně dost. Nutno říci, že oba workshopy byly oboustranně vyčerpávající, ale zároveň přinesly úlevu. Učitelé se začali přátelsky usmívat, aktivně se zajímali o témata a opatrně nám šeptali věty jako: “No opravdu se mi sem nechtělo, ale nakonec to bylo příjemné překvapení.”

Realizační tým projektu DigCompEdu

Úroveň schopností v používání digitálních technologií se u jednotlivých učitelů výrazně liší. Zatímco mladší generace zajímá například jak jednoduše vytvořit výukové video pro své žáky nebo práce s programovatelnou stavebnicí, starší generace se třeba učí, jak správně odeslat hromadný e-mail. Z těchto důvodů v současné chvíli probíhá vzdělávání učitelů individuálně. Naši lektoři jezdí na jednotlivé školy a setkávají se s učiteli mezi čtyřma očima. Díky tomu jim mohou pomoci přesně s tím, s čím se osobně potýkají. Naším cílem není naučit všechny všechno, ale podat učitelům pomocnou ruku tam, kde ji skutečně potřebují.

Kapacita našeho projektu i realizačního týmu je bohužel omezená. Současná nelehká doba ale jasně ukazuje, jak moc je vzdělávání učitelů v tomto směru potřebné a že to, co děláme, má smysl.

Petra Mladá, koordinátorka projektu DigCompEdu