První krok k životní změně vede nejprve do vlastní mysli

„Chtěl abych, ale…“ – slova, která často slýchávám od klientek a klientů, kteří se rozhodnou pro osobní rozvoj s pomocí kouče. Téměř vždycky je na počátku koučovací série nějaká pochybnost. Klient si klade otázky, zda to doopravdy funguje, zda je možné dát termíny splnění snů a nakonec těch snů doopravdy dosáhnout. Koučink však není jen o splněném cíli či snu. Je to práce, která je spojena se spoustou změn, poznáváním sama sebe a učením se z minulosti pro budoucnost. Koučování je mou vášní, mám ráda, když klienti nacházejí svá řešení, mění své návyky a posouvají se k cílům, které si stanovili. 

„Chtěla bych, ale…“ je často spojené se srovnáváním se – s ostatními, s tím, co kdo říká, čeho kdo dosáhl nebo s tím, na co mám a nemám prostředky. Mozek si často hledá to své „ale“. Je to logické, vyhledáváme bezpečí, jistotu a potřebujeme vědět, co se bude dít. Proto často zůstáváme nespokojení v zajetí představ jiných lidí. Držíme se raději svých jistot, i když možná někdy pochybných. Jsme nespokojení, máme strach udělat další krok a něco změnit. Není divu, podle neurovědců náš mozek pětkrát za vteřinu vyhodnocuje, jestli nejsme ohroženi. Reakce na jakoukoliv hrozbu je intenzivnější, než možnost odměny. A co s tím? Pokud se do vaší mysli vkrádá již několikrát zmíněné, „chtěla bych, ale….,“ změňte taktiku. Zkuste chvíli nepřemýšlet o tom, co byste chtěli, ale naopak se zaměřte na důvod, který vás nutí formulovat otázku naším věčným „ale…“.

Dagmar Krejzová

Několik příkladů ze života

Chtěla bych cvičit, ale nemám čas. Tady je třeba zaměřit pozornost ne na cvičení, ale na to, jak si zorganizovat čas, zapracovat na organizaci. Ne si vyčítat, že jsem to zase nestihla a mluvit o Evě, která to má jednodušší, protože má více času, když jí babička může pohlídat dítě.

Nebo: Chtěla bych se naučit angličtinu, ale nemám talent na jazyky. Další typická věta. Tady se  jako kouč ptám: „A jak to víte?“. „No nikdy mi to ve škole nešlo a učitelka i naši říkali….,“ zní většina odpovědí. A co když je to jinak, co když vám nevyhovoval způsob výuky? Třeba jste jen neměli příležitost mluvit opravdu o něčem,  co vás zajímá a baví? Co když se zbytečně shazujete a zakrýváte tvrzením o nedostatku talentu zbytečně nízkou sebedůvěru?

Chcete-li doopravdy něčeho dosáhnout, většinou za tím bývá spousta práce. Takže pokud se za „ale…“ skrývá něco,  co můžete a opravdu chcete , cesta tu je.

Můžete se na ni vydat sami, nebo s pomocí kouče. Je to jen na Vás.

Doporučuji se při té cestě řídit jedním z 12 pravidel pro život  kanadského psychologa Jordana Petersona:

„Srovnávejte se s tím, jací jste byli včera, ne s tím, jaký je dnes někdo jiný.“

Dagmar Krejzová, lektorka a koučka Attaveny

Autorka o sobě

Věřím, že každý může dosáhnout toho, čeho si dosáhnout přeje. Je mi blízká pozitivní psychologie a terapie zaměřená na výsledek.