S kurzem za hranice vlastních možností

Nikdy jsem neměla v oblibě žádné kurzy. Můj manžel jich absolvoval několik a kromě toho, že nebyl doma, jsem větší změny po jejich absolvování nezaznamenala… Už z principu mi přišlo, že kurz je prostě krátkodobý zájem a já mám raději ty dlouhodobé.

Můj třetí rok na mateřské však moje stereotypní představy poněkud posunul. Měla jsem pocit, že musím něco dělat nebo už ten poslední půlrok sama, byť s roztomilou holčičkou, prostě nedoklepu. Kurz v Attaveně na mě vybafl jako výzva. A hlavně ta nabídka dopoledního hlídání dětí, kdy bych se já mohla soustředit, ať už na cokoliv! Představa, že dopoledne budu koncentrovaná jen na sebe a svůj mozek mě natolik uchvátila, že jsem se přihlásila. Ale pak přišel tvrdý lockdown a všechno bylo jinak. Moje přihláška zůstala, ale vysněná možnost koncentrace vzala za své. Zůstala jsem doma na počítači na online seminářích s malou holčičkou a dvěma „online školáky“. Já naštvaná, že se nemůžu soustředit, holčička protivná, že jsou všichni doma, ale nikdo si s ní nemůže hrát, a kluci ve virtuálních učebnách, kde jim pořád padal přetížený internet.

Ale všichni jsme vytrvali. Nakonec klukům výuka končila dřív než kurzy, takže kromě větší PC gramotnosti již od nejútlejšího věku získali také schopnost stoprocentní péče o svou malou sestru. Já jsem se naučila vnímat i v extrémně náročném prostředí nové funkce ve Wordu či v Excelu. Díky tomu všemu jsem byla ještě flexibilnější. Připojená k výuce jsem zároveň vařila oběd, během přestávek pověsila prádlo a nacpala další pračku. A v noci po usnutí dětí jsem s naší skupinkou zakládala virtuální firmu… A to vše dobrovolně!

Chvíli jsem nechápala sama sebe, proč to všechno dělám. Ale někdy je třeba se zbytečně neptat a čekat.

Všechno změnil seminář, kde jsme se učili psát profesionálně životopis s motivačním dopisem na vybraný reálný inzerát. Měla jsem pocit, že můj životopis je tak tristní a zoufalý, že by mě skutečně zajímala reálná reakce na něj. A tak jsem ho poslala nejen školitelce ke kontrole, ale i na ono žádané místo.  Zkusila jsem si díky tomu, jak vypadá skutečný konkurz a zda moje životopisná data někoho zaujmou. O nic mi ani nešlo. A možná právě proto to nakonec vyšlo. Na místo jsem byla přijata. Tím pádem jsem mohla na zbytek kurzu, kterého zbýval ještě asi měsíc, rezignovat. Jenomže to už jsem byla součástí týmu naší nové firmy.

Setkání naživo

Zamilovala jsem si i obrovskou schopnost empatie naší lektorky a její míra nasazení pro věc mi nedovolila vše prostě náhle přerušit. I když jsem měla racionální důvod, nástup do práce byl nutný ihned a já měla velké starosti s hlídáním holčičky, nedokázala jsem to intuitivně udělat. Odměnou za to bylo obrovské obdarování v podobě závěrečného workshopu ve Lhenicích, kam se sjely oba kurzy dohromady. Ačkoliv jsme se v životě neviděly, a to ani v rámci naší vlastní firmy, kde jsme se znaly převážně ze setkání na Google meetu, okamžitě jsme našly spoustu společného.

Představení všech firem ukázalo, kolik energie v sobě žena má, byť na mateřské dovolené. Jak úžasně tvůrčí je její duch a mnohdy je skutečně jen krůček od vlastního podnikání. Ale nejen o podnikání sní ženská duše uzavřená v kukle mateřství jako zavřená květina před deštěm. Ukázalo se, že každá z nás má neskutečně bohaté a zajímavé osudy, když jí sluníčko v podobě našich lektorek pomůže trochu rozevřít svůj květ. A nakonec, právě pro možnost tohoto sdílení, které nemělo problém přeskočit do hlubší osobní roviny, jsem moc vděčná všem a všemu, i své intuici za to, že jsem vytrvala až do konce.

Veronika Veberová, klientka Kurzu osobního rozvoje